Dobrovolnické divadlo má u nás dlouhou tradici, která sahá až do dob prvního divadla. Všichni máme amatérské divadlo rádi, občas se na ty naše kluky a holky zajdeme podívat a jsme pyšní, že máme takovou spoustu talentovaných lidí, kteří se ve volném čase věnují něčemu takovému, co zadarmo (tedy alespoň okrajově) pozvedá trochu kulturní úroveň jakéhokoliv menšího města i obce. Stejně důležitá je ale i filmařina. Mladí tvůrci, kteří se snaží prorazit se svými amatérskými snímky. Není to tak úplně youtube ani sociální sítě – přeci jen, na tyhle „činnosti“ není třeba žádné aparatury, kromě hodně dobrého telefonu nebo i nějaké jednoduché kamery, která dokáže zachytit obraz.
Nedostatek místa
Pokud se podíváte po amatérské filmařině u nás, opravdu málo měst se může skutečně pochlubit tím, že by vznikala či vůbec bujela nějaká filmařská scéna. Byť bychom zahrnuli do oné filmařiny také amatérská videa a další tvorbu. Na rozdíl totiž od toho Youtube nebo divadla je tady třeba řada lepší techniky, kterou jen tak někdo nemá. Dejme tomu, že by se ještě lehce sehnala nějaká dražší kamera, která to zvládne zachytit v HD. Teď ale potřebujete i kvalitní zvuk, což už je velký problém. Pokud ovšem nemáte nějaké studio přímo u vašich dveří, které je špičkově vybaveno, má volnou kapacitu na „dobročinný projekt“ a ještě vám poskytne lidi, kteří to s těmi přístroji opravdu umí.
Přitom je o co stát
Mladí filmaři jsou budoucností filmové kultury u nás. Pokud nebudeme podporovat mladé filmaře, producenty, režiséry, herce a zvukaře od útlého věku, jak můžeme čekat, že se najednou vynoří někde ve dvaceti letech? Valná většina této nové tvorby je na úrovni céčkových filmů, to všichni víme. Ale i ten céčkový film může být zajímavý, vtipný nebo prostě jen hloupý, každopádně už jen to, že se sejde taková velká skupina lidí, aby něco „stvořila“ je sám o sobě malý zázrak a záblesk kultury.